| Lžičník lékařský (Cochlearia officinalis) |  |
| LIDOVĚ: |
ČÁST: nať.
|
| LÁTKY OBSAŽENÉ: silici, glykocochlearin, třísloviny, hořčiny, pryskyřice, gumy, vitamin C, limonen, raphanol, raphanolid. |
| LÉČIVÉ ÚČINKY: působí antirevmaticky, tlumí zánětlivé procesy v průduškách a plicích. |
FORMA POUŽITÍ: čerstvé listy se upravují jako vitamínový salát, tinktura pro vnitřní použití je ředěná a pomáhá tlumit záněty dásní a upevňovat viklavé zuby. Čerstvá šťáva se užívá až 4krát denně po 20-30ml. Dále ji možmo mísit s mrkvovou, ovocnou a zeleninovou šťávou. Čerstvá šťáva lžičníku s trochou citronové nebo dřišťálové šťávy se užívala při žlučníkových kamenech, možno ji i zavařit nebo sterilizovat. Bylinu možmo používat libovolně do čajových směsí.
|
ČAJ: dvě lžíce na 0,25 litru vody, přelijeme vroucí vodou a necháme odstát, pijeme 3krát denně, po jídle na podporu jater, ledvin a žlučníku.
ODVAR: smícháme 100g natě rdesna, 50g natě lžičníku, 50g natě máčky polní, 30g natě přesličky rolní a 20g natě tymiánu. Čtyři lžíce směsi dáme do 1,2 litru studené vody, přivedeme k varu a asi 2 minuty vaříme na mírné ohni, scedíme. Užíváme 4krát denně po 0,3 litrech na močové kameny.
VÍNO: do litru červeného vína dáme 20-30g čerstvé, kvetoucí natě a necháme 8 dní macerovat, poté scedíme. Pijeme 2krát denně 0,15 litru.
|
VÝSKYT: dvouletá bylina s větevnatou, asi 30 centimetrů vysokou lodyhou, přízemní listy jsou vejčité, celokrajné a dlouze řapíkaté, listy lodižní jsou zubaté. Bílé drobné květy dozrávají v bílé šešulky, obsahují několik semen. Lžičník je chladnomilná severská rostlina, u nás v minulosti hojně pěstovaná. Je to vynikající, nenáročná salátová rostlina, pro jakoukoliv půdu, pokud není příliš suchá. Občas zplaňuje. Nať sbíráme během celého roku, nejlépe na jaře dopoledne.
|
|
