SKLADOVÁNÍ A PŘÍPRAVA LÉČIVÝCH ROSTLIN |
Sušení - některé léčivé rostliny a koření lze požívat i v čerstvém, neusušeném stavu. (máta, rozmarýn, zázvor) Odborníci na léčivé rostliny však radí zpočátku používat rostlinné části sušené, lépe se skladují a nepodléhají tak snadno zkáze. Obvykle se rostliny suší při teplotě od 30°C do 45°C na suchém, teplém a stinném místě, zavěšené ve svazcích, dokud se nezačnou drobit. Kořeny se omyjí, rozdělí a v jedné vrstvě se rozloží na čistý tác. Tento způsob sušení je náročný na prostor a poměrně dlouho trvá, několik dnů až týdnů u listů, stonků a květů a několik měsíců u kořenů a kůry. Čím rychlejší je proces schnutí, tím více se uchová účinných aromatických látek. Z tohoto důvodu se pro komerční účely suší léčivé byliny ve speciálních sušičkách. Pro domácí účely možno zakoupit přenosnou stolní sušičku. Dále se nedoporučuje úprava jako je řezání, drcení, lámání bylin před jejich sušením. Dokonalé sušení drogy kontrolujeme tak, že zhruba 50g sušené drogy dáme do igelitového sáčku a ten pevně uzavřeme. Jestliže se do pěti hodin na stěnách sáčku objeví jemný opar z kondenzovaných vodních par, není sušení ještě u konce.
Drcení - usušené léčivé rostliny odborníci často drtí, protože to zvyšuje jejich účinnost. Pro velkopěstitele existují speciální velké mlýnky a drtiče. Drcené bylinky jsou sice účinnější, ale svou sílu si uchovávají po kratší dobu. Proto se doporučuje rozdrtit jen menší část léčivých rostlin, zbytek skladovat ve formě celých listů, stonků či kořenů.
Skladování - chceme-li co nejdéle uchovat léčivé vlastnosti sušené drogy, skladujeme ji v nádobě z kouřového skla nebo keramické nádobě. Dalším nepřítelem sušených rostlin je vlhkost, po zvlhnutí se snažíme co nejdříve bylinky znovu usušit. Nikdy neskladujeme v jednom obalu více druhů nebo částí drog a dobře je označíme. Životnost či spíše účinnost dobře uskladněných drog se udává v průměru dva roky.
Příprava - léčivé rostliny se používají ve formě nálevu, odvaru, tinktury, kapslí, mastí či obkladů.
Olej - léčivé rostlinné oleje se zpravidla vyrábí na bázi olivového oleje. Také je důležité byliny naložené v oleji během loužení jednou denně protřepat a po vyluhování účinných látek byliny z oleje scedit. Oleje z léčivých rostlin by měly být vyráběny v malých množstvích a uloženy v tmavých lahvičkách. Dávejte přednost zevnímu užití.
Prášek - usušená rostlina se rozemele. Prášek se užívá vnitřně jen tehdy, má-li příslušná bylina obzvlášť rychle působit. Jinak se prášek míchá do mastí nebo past a užívá se zevně.
Nálev - nálev se připravuje zalitím květů či natě vroucí vodou. Na rozdíl od čaje je nálev připraven z většího množství drogy a louhuje se déle, proto je silnější. Protože se nálevy nedají skladovat, připravují se vždy podle potřeby čerstvé. Obecně platí, že se jedna nebo dvě vrchovaté čajové lžičky sušené drogy zalijí 250ml vařící vody a nechají se louhovat 10-20 minut. Nálev možno také inhalovat.
Odvar - z kůry a kořenů léčivé rostliny se účinné látky dostávají varem, protože se uvolňují pomalu. Takže místo zalití vařící vodou se voda uvede do varu, rostlina se do vroucí vody hodí a směs se nechá na mírné ohni probublávat 10-20 minut a teprve pak se scedí.
Výluh za studena - při studeném extraktu se rostlina přelije studenou vodou a obsažené látky se z rostliny louhují během delší doby, většinou den. Studený extrakt byste měli častěji zamíchat. Po scezení by se zůstatek zpravidla neměl vymačkávat.
Šťáva - šťávy se vyrábějí z čerstvých rostlin. K tomu účelu se lisují plody, listy nebo kořeny. Pokud se pijí, především kvůli obsahu vitaminů, měly by se spotřebovat ihned po vymačkání.
Sirup - sirup je hustý cukerný roztok. Jako výchozí surovina slouží šťávy nebo bylinné přípravky obsahující vodu nebo víno, které se po přidání cukru uvaří do hustého roztoku.
Koupel - koupel může být celková, sedací nebo částečná. Byliny, popřípadě výtažky z nich, se silně zředí horkou vodou. Slouží zpravidla k vnějšímu použití. Princip spočívá především v přísunu léčivých látek v kombinaci s teplem, které zahřeje celé tělo nebo příslušnou oblast, čímž se dosáhne uvolnění a uklidnění.
Inhalace - léčivé těkavé látky z bylin stoupají s vodní párou. Většinou se používají při léčbě onemocnění dýchacích cest. Doplňkové mají léčivé a kosmetické účinky na kůži.
Tinktura - je extrakt z léčivých bylin získaný pomocí alkoholu. Bývají vysoce koncentrované a dají se skladovat déle než nálev, odvar či sušená droga. K výrobě tinktur se používá čistý lékárenský líh v domácích podmínkách lze nahradit vodkou či pálenkou nebo vinným destilátem. Standardně se uvádí poměr 3dkg namleté sušené drogy na 14dkg destilovaného alkoholu, což se nechá 6 týdnů louhovat. Nádoby s tinkturou je třeba dobře uzavřít, vždy po několika dnech nádobu protřepat, použít nádoby z hnědého skla a nevystavovat je přímému slunečnímu záření a skladovat v chladu. Po šesti nedělích se doporučuje tinkturu scedit a rostlinný materiál odstranit.
Kapsle - sušenou a drcenou drogu je možné též plnit do prefabrikovaných želatinových kapslí. Naplněné kapsle je třeba skladovat na chladné teplém místě mimo dosah dětí.
Mast - masti se užívají zevně. Základem pro mast je většinou léčivý olej. Ten se nahřeje a ztuží lanolinem a včelím voskem. Také ji možno vyrobit tak, že přidáme 2 čajové lžičky tinktury do nádoby s běžným pleťovým krémem. Ve formě obkladu se dají aplikovat léčivé nálevy či odvary tak, že namočíme v nich čistý gázový čtvereček a přiložíme ho na poranění, spáleninu či jiné kožní poškození. Necháme působit 20 minut, opakujeme podle potřeby.
Obklady a zábaly - používají se především jako teplé obklady a zábaly. Mají zmírnit natažení, bolesti svalů nebo onemocnění kůže. Jindy se nechá do gázoviny nasáknout tinktura. Zde mají díky chladivému efektu minimalizovat bolesti z pohmožděnin, lehkých popálenin nebo zánětů.
|
|
